Je rozdíl mezi feťákem, co se nastřeluje z nudy bohémského života a tím který o všechno přišel a hledal „vysvobození“?! Bude ten druhý „chudák“, kterému život udělil nemilosrdné rány a první jen rozmazlenej fracek? Z určitého pohledu určitě a přes to, na výběr měli oba…
Nezáleží na důvodech, ale na přístupu.
Většina si prostě volí v dané situaci „nejsnadnější cestu“, i když je to v konečném výsledku cesta nejhorší.
→ Dan sedí na barovce a balí brko. Za poslední dobu se mi ta „vůně“ trávy neskutečně zhnusila. Jako obvykle, se chce dostat do nálady, načež sám nebo s nějakou zmalovanou courou odejde na hajzl šňupat.
Dřív byl jinej, intelektuál z gymplu a pár let pokud si vzpomínám, závodně boxoval. Pak se to ale změnilo, možná ani on nezná důvod proč.
I když si to nepřipouští, vzdal to. Dokáže sice obelhávat ostatní jak je v pohodě a spokojenej, ale jak dlouho dokáže lhát sám sobě?
Tráva, maty, fet…Bylo to prostě snažší než bejt zodpovědnej.
„Chceš mít v životě všechno easy? Bud primitiv“
Tvoje volba…tak kurva nečekej lítost.
Na výběr má každej, přes jakkoli těžký životní situace.
„Přestanu s tím, až si najdu holku“ řekne, a mě se vybaví věta „Však ona si ty nehty přestane kousat, až ji namočíme prsty do octu“.
O tom co děláme, přece nerozhoduje nějaká „holka“.
Například představa, že si Dan najde slečnu, přestane hulit, fetovat, projíždět výplatu v bednách a ona ho pak na důkaz toho, jak si cení, že se kvůli ní změnil, podvede v jejich bytě s jeho kámošem, není zas tak ideální co myslíte?!
- Bude pak Dan tak v hajzlu, že začne fetovat a hrát dvakrát tolik?!
Proč si většina lidi, nedokáže připustit, že všechno v životě, by měli dělat hlavně pro sebe?! Že když se budou snažit „pro ostatní“ vždy může nastat situace, že je někdo srazí ještě hloub?!
→Zaslouží si lidi, co se dostali do „sraček“ a řešili to drogami lítost? A nebo, si zaslouží obdiv ti, kteří se dostali i do větších problémů a zvládaj to bez toho, aby se litovali, aby „utíkali z reality“?! Ti, kteří se přes to všechno snaží žít lepší život?!←
