Nedávno jsem si šla koupit novou knihu, –autora- raději, jmenovat nebudu.„Prosím vás, jak to můžete číst?! Vždyť všechna jeho „beletrie“, je psána ve snaze, znemožňovat ženy“- osočila mě prodavačka a sjela mě pohrdavým pohledem → Jako by ze mě číšila nemístná zvrácenost.
Takže:
Opravdu si nemyslím, že hlavním cílem daného autora, je znemožnit ženy.Některé to totiž, bez sebemenších problémů, zvládají samy.
→ a proto se asi čtení jeho knih, pro ně stává nepředstavitelné.
A i pokud, by to tak bylo, a on se vyžíval v ponižování „něžného pohlaví“, určitě to nebude myšlenka globálního typu. Můžou mu to mít za zlé, jen ty ženy, které si to berou osobně.
→ Pravda, se poslouchá těžce a dvakrát hůř, pokud upozorňuje na vaše vlastní slabosti.
What to say ?! →
„U mě má prostě přednost sarkasmus a ironie - zatím co Vás, vede důvěřivost, přecitlivělost a hysterie“
