"Disgust"

7:30 sobota ráno, ležím v posteli a pas mi obímá cizí ruka. Otočím se a vidím toho kluka se kterým sem se včera potkala v baru, nesnažím se ani vzpomenou na jeho jméno. Na co?! Pokud budu mít štěstí vypadne, než vylezu ze sprchy.

Dobelhám se do koupelny → sprcha je očista, k mé smůle však pouze těla „the heart is dead“

V poslední době má postel připomíná spíš přestupní stanici metra „ střetávám se v ní s lidma, který jsou mi absolutně volný, nehledě na to, že se s nima chvíli svezu“

„disgust“ …řeknu si a ironicky se usměju.

Vracím se do pokoje – ještě je tu, vidím ty jeho totálně nevkusný špičatý boty, který může z čistým svědomím nosit jen klaun nebo ukrajinec.

Sedí na posteli, jako by  čekal na to až mu donesu snídani, obejmu ho a budu ho zasypávat kecama  jak byl úžasnej. 

Jeho přítomnost mě doslova irituje.

„Včera to bylo fajn, mohl bych tě pozvat na večeři?“ přemýšlím jestli je vážně tak naivní nebo je to jen projev  slušnosti. Neodpovídám. Vstane a pokusí se mi letmo vlepit pusu. Odstrčím ho, mám pocit, že kdyby se mě dotknul začnu nekontrolovaně zvracet.

Zabouchnu za ním dveře, posadím se na křeslo a zapálím si .

Nesnáším když u mě zůstávají do rána.

Včera mě šukal a dnes, se mi hnusí asi na stejné úrovni jako bezdomovci, sedící opodál Karlova mostu → a tak to je to pokaždé „hard truth“.

Je to snad netaktní ?! Říct, že si příjdu tak emočně prázdná, že mě spokojeností nenaplňuje nic?! Ani sex?

Prostě odmítám poslouchat ty ohraný fráze, nestojím o žvásty  jak jsem skvělá, lepší než  všechny ty předtím. Nechci dostávat textovky s romantickým podtextem, ani vázaný kytky. – od nich ani od nikoho jinýho.

Melancholie a láska –ke štěstí nevedou. To, ale neznamená že musíš bejt „heartleess bitch“…nebo jo?!

Všechno děláš pro sebe...

→„Fetuješ?! Přijd, my ti zdarma vyměníme jehly, zatím co ostatní občané našeho státu nebudou mít ani na paralen“←

Je rozdíl mezi feťákem, co se nastřeluje z nudy bohémského života a tím který o všechno přišel a hledal „vysvobození“?! Bude ten druhý „chudák“, kterému život udělil nemilosrdné rány a první jen rozmazlenej fracek? Z určitého pohledu určitě a přes to, na výběr měli oba…

Nezáleží na důvodech, ale na přístupu.

Většina si prostě volí v dané situaci „nejsnadnější cestu“, i když je to v konečném výsledku cesta nejhorší.

→ Dan sedí na barovce a balí brko. Za poslední dobu se mi ta „vůně“ trávy neskutečně zhnusila. Jako obvykle, se chce dostat do nálady, načež sám nebo s nějakou zmalovanou courou odejde na hajzl šňupat.

Dřív byl jinej, intelektuál z gymplu a pár let pokud si vzpomínám, závodně boxoval. Pak se to  ale změnilo, možná ani on nezná důvod proč.

I když si to nepřipouští, vzdal to. Dokáže sice obelhávat ostatní jak je v pohodě a spokojenej, ale jak dlouho dokáže lhát sám sobě?

Tráva, maty, fet…Bylo to prostě snažší než bejt zodpovědnej.

„Chceš mít v životě všechno easy? Bud primitiv“

Tvoje volba…tak kurva nečekej lítost.

Na výběr má každej, přes jakkoli těžký životní situace.

„Přestanu s tím, až si najdu holku“ řekne, a mě se vybaví věta „Však ona si ty nehty přestane kousat, až ji namočíme prsty do octu“.

O tom co děláme, přece nerozhoduje nějaká „holka“.

Například představa, že si Dan najde slečnu, přestane hulit, fetovat, projíždět výplatu v bednách a ona ho pak na důkaz toho, jak si cení, že se kvůli ní změnil, podvede v jejich bytě s jeho kámošem, není zas tak ideální co myslíte?!

- Bude pak Dan tak v hajzlu, že začne fetovat a hrát dvakrát tolik?!

Proč si většina lidi, nedokáže připustit, že všechno v životě, by měli dělat hlavně pro sebe?! Že když se budou snažit „pro ostatní“ vždy může nastat situace, že je někdo srazí ještě hloub?!

→Zaslouží si lidi, co se dostali do „sraček“ a řešili to drogami lítost? A nebo, si zaslouží obdiv ti, kteří se dostali i do větších problémů a zvládaj to bez toho, aby se litovali, aby „utíkali z reality“?! Ti, kteří se přes to všechno snaží žít lepší život?!←

„Superficial“

22:30 v Crossu  → Přišla jsem sama, dát si pár drinků a vypustit. Někdy mám náladu bejt ve společnosti, ale nijak se do ní nezapojovat – „as today“.

 „Podívej se na ní, vypadá jak děvka“ uslyším za sebou, když procházím sotva z poloviny naplněným klubem.  Nemusím se ani otáčet, abych poznala, že u stolu za mnou sedí parta holek - alá „stupid hen“.

Provokativně se na ně usměju.

Zvykla jsem si, některým lidem k úsudku stačí opravdu málo.

Kývnu na Kevina a sednu si za bar na pohovku, obratem mi podává fernet s kolou.

→ Dělám to tak pokaždé, když se chci vyhnout v tu chvíli, pro mě nucené konverzaci – s kýmkoli.

„How nice“ → Děvčata mě evidentně pořád řeší. 

Proč se stresovat názorem někoho, kdo se po pár hodinách, válí na mol u baru a je ochotný se za každého dalšího zaplaceného panáka, nechat osahávat tím odporným nadrženým starcem.

Napadá mě jestli je tohle chování způsobeno nízkým intelektem, nebo za to může bezmezná naivita. Většina "znalců " by řekla, že ze všechno může alkohol. Tyhle řeči nesnáším - když jsi blbka je jedno jestli zrovna piješ víno nebo vodu.

A třeba že jim můj vzhled nepříjde dost „convenient“, na rozdíl od nich, si svůj drink ráda zaplatím sama.

→ Ne proto, že by se tam nenašel další zoufalec, ochotnej mě opít a marně doufat, že mě posléze někde ojede, ale proto, že opravdu nemám v povaze se někomu ledabyle prodávat. Já si vybírám ne naopak. 

„Are you a lady or a whore??!“

Soudit pouze po vizuální stránce, opravdu není znakem valné inteligence. -Pokud takových lidí bude přibývat, můžeme začít holohlavé, z důsledků chemoterapie, zavírat za nacismus.-

Ale v podstatě i fakt, že nemám potřebu si neustále na něco stěžovat, a valnou část rozhovoru vedu s ironickým podtextem. Ze mě v očích většiny lidí, se kterýma příjdu do kontaktu, dělá „aroggant cow“.

→Lidi nepřestanou, bez podkladů soudit ostatní a ze sebe dělat „gods“, a já nemám chuť se před někým obhajovat, jen proto, abych zapadala do společenského bontonu.←

What to say ?!

Nedávno jsem si šla koupit novou knihu, –autora- raději, jmenovat nebudu.

„Prosím vás, jak to můžete číst?! Vždyť všechna jeho „beletrie“, je psána ve snaze, znemožňovat ženy“- osočila mě prodavačka a sjela mě pohrdavým pohledem → Jako by ze mě číšila nemístná zvrácenost.

Takže:

Opravdu si nemyslím, že hlavním cílem daného autora, je znemožnit ženy.Některé to totiž, bez sebemenších problémů, zvládají samy.

→  a proto se asi čtení jeho knih, pro ně stává nepředstavitelné.

A i pokud, by to tak bylo, a on se vyžíval v ponižování „něžného pohlaví“, určitě to nebude myšlenka globálního typu. Můžou mu to mít za zlé, jen ty ženy, které si to berou osobně.

→ Pravda, se poslouchá těžce a dvakrát hůř, pokud upozorňuje na vaše vlastní slabosti.

What to say ?! →

„U mě má prostě přednost sarkasmus a ironie - zatím co Vás, vede důvěřivost, přecitlivělost a hysterie“